Závod pro mě začal už v pondělí, kdy jsem si prožila spoustu nepříjemných chvilek u počítače při snaze se přihlásit. Při zjištění, že stránky ČSOB, kde byl rozpis na tento závod a všechno info o přihláškách, nefungovaly, mě pořádně zamrazilo v zádech a polil horký pot. Snaha najít ho někde jinde byla marná a dlouhá, dokonce jsem musela i několik přednášek oželet.
Zachránila mě ale Evča Dvořáková z OSN,
tímto jí převelice děkuji, která všechno věděla a mě pověděla. Při odesílání majlu v 14:30 (do 15:00 byly
přihlášky) mi nějakým nemilým záhadným způsobem spadla pošta a nefungovala. Ale nakonec se podařilo
a přihlášku jsem poslala. Další den jsem začínala být poněkud nervózní, protože mi ji nikdo nepotvrdil, mé
delší očekávání však později došlo naplnění.
V prvním odstavci můžete vidět spoustu signálů, že jsem tam opravdu neměla jezdit. Nepodlehla jsem
všem těmto náznakům z hůry a na závod se vydala.
Přestože byla doprava velmi nejistá, nakonec se jedno místečko v autobuse pro mě našlo, ovšem kdosi
musel vytrpět sezení v šesti na zadních sedadlech… já to nebyla. Zde lze vypozorovat další podivuhodné
znamení…
Po dokodrcání busíkem do Ostrova následovalo milé setkání s Růžou, Bleškou, Mírou a Tomíkem, kteří již
měli za sebou několik půllitrů. Potom se čekalo ještě na lidičky od vlaku a huráááá do lesa! Já jsem startovala
na začátku startovního pole… pořadatelé tušili.
První kontrolka byla na první pohled velmi milá - plošinka u cesty, člověk by se divil, jak se lehce přeběhne,
zvlášť na mapě pětce. Po ní následoval výstup na hřeben přes spoustu vrstevnic, ale potkala jsem soupeřku,
která startovala přede mnou, což mě zajisté povzbudilo (ale nakonec to byla slečna běžící tento závod za
téměř dvě a půl hodiny…já "jen" 90 minut). A už následovaly kamenné skalky veliké, milé i nemilé, zákeřné.
Blízko čtvrté kontrolky mě doběhla slečna o 2 minuty, což nebylo moc potěšující a ve dvou jsme kontrolku
dost dlouho hledaly. Našla jí dřív a utekla mi, zlobivka. Vydala jsem se směrem k páté kontrolce a za 300m
jsem byla ztracena, kolem mě skály a kontrola nikde a najednou, vidím soupeřku vylízat z průchodu, hurááá,
tam je kontrolka. Tak ještě jich je šestnáct. Stopovala jsem ji ještě další tři kontroly, ale pak frnk a byla pryč.
Ocitla jsem se zase sama a to nebylo dobře. Nějak mě to znervóznilo a dokonale jsem se zamotala. Ale pak
jsem uviděla borce jdoucí na kontrolu, běžím za nima, přeskakuju skalky jako srnka … nebyla však moje, utekli
a ani jsem se nezeptala, kde vlastně bloudím. Jsem to ale případ… pak se ale zaposlouchám, slyším hlasy,
ženské hlasy!!! Vidím je!! Zjišťuju, že jsem se ocitla u předchozí kontroly, hurá tedy k další, máme jí. Pak ještě
jednu s nimi a zase záhadné frnk. Dál následuje dost divná kontrolka, nakonec ji nacházím jen díky sluchu,
když ji někdo orazil, možná mě zachránil od sebevražedného skoku ze skály dolů. A teď hup přes spadlé
stromy, údolím a zase nahoru do skal, vidím ty dvě soupeřky sbíhající z průchodu, pustím se jejich směrem,
přestože se mi to poněkud nezdá, je to moc vlevo. Vyšplhám se tam a kontrolka má jiné číslo, lezu tedy dolů
a nahoru do správného. Poučení, je třeba si věřit. Nakonec tyto ženy byly disk (hurá, porazila jsem je!!). Další
tři kontrolky proběhly hladce, cíl se blížil, ale další nepřesnost přišla, stála mě tak čtyři minutky, hledejte jámu
ve svahu, když uhnete z azimutu, aby jste se vyhnuli stromům J, nemilé. Nu co, stanou se i horší a trapnější
věci. Pak ještě šílený kopec nahoru na ohyb průchodu a pak už skoro do cíle, při cestě dolů jsem potkala
Růžu s Bleškou funící, hotové, startující minimálně 20 minut po mně. Do cíle mě ale už nepředběhly!!!
Přežila jsem, závod se mi líbil, ačkoliv jsem v lese nechala tak 23minutek a kolínko, se kterým jsem už měla
problémy, mě začalo znovu bolet a bylo ho třeba začít léčit. Dokonce jsem porazila i dvě holky dvacítky,
možná i několik jednadvacítek. A kdybych nestudovala v Praze, ale třeba někde jinde v Čechách, byla bych
třetí. Praha je veliká a nafouklá orienťákama a hlavně orienťačkama!! Přes všechny strasti, které mi tento
závod přinesl, jsem ráda, že jsem ho běžela, a teď může jenom litovat ta spousta dalších v Praze studujících
orienťáků, kteří do Ostrova nevyrazili.
LPG