Letos se mistrovství na dlouhé zúčastnila opravdu jenom minivýprava a tak jsme využili pro cestování aut spojeneckých oddílů.
Já vyrazil už v pátek stříbrným šípem stáje OSN, tímto bych jim chtěl ještě jednou poděkovat, a Hubánek v sobotu ráno s SJI.
Už na shromaždišti nás čekalo první překvapení, které asi nejvíce ovlivnilo závod.
Myslím, že všichni předpokládali, že když se běží s hromadným startem, tak se tratě nějak rozdělí na okruzích...
Ovšem pořadatel se rozhodl jinak.
V každé kategorii měli všichni úplně stejnou trať (kromě můžů, kteří měli dva okruhy).
Pak už to přišlo.
Nejdříve vyrazili H21 a po nich D21, ale já z nich moc neměl, jelikož a protože jsem se snažil urvat svoje startovní číslo.
Možná by stálo příště za zváženou, jestli nevyvěsit startovku i přímo u čísel, aby človek nemusel několikrát přeběhnout, jestli má opravdu to správné číslo (prý byla navíc duplicitní).
Hned po nich jsme přišli na řadu my!
Myslím, že třicet splašených juniorů je už samo o sobě dost děsivý pohled, ale když mají navíc na jedničku postup skoro dva kilometry po silnici, tak to orienťák moc nepřipomíná.
Hřebíky cvakají o asfalt a já takticky (prostě jsem na ně neměl) volím zadnější pozici.
V záverečném kopečku mi dokonce utíkají, tak se jestě spojuji s dvojicí, která zvolila postup přímo lesem a přes kopec.
Ty jsem setřásl o pár kontrol dále.
S několika lidmi jsem se shodl, že tam to opravdu bylo divné, a tak jsem si a oputěn sám několik minut prochodil mezi skalkami a rozhodl se, že se začnu tímto "závodem" bavit.
Od té doby jsem si už neudělal žádnou chybu, takže se průběh stal poněkud monotónním.
Pouze na jedné kontrole jsem se rozesmál, když jsem potkal nekonečnou řadu razících dorostenců (většina už se ani nesnažila do mapy koukat a jen se držela v zástupu).
Na divácké bez diváků a ještě k tomu za trest, jen ledové pití a na spodním konci sjezdovky, zatímco kontrola před i po ní, byly navršku, jsem si poslechl doběh prvních juniorů a dorostenců a plný chuti vyrazil do druhého okruhu.
Ten už byl úplně nudný, ještě že tam byla občerstvovačka s rozumně teplou vodou, ikdyž už kousek před doběhem a pak hurá traversem do cíle.
V cíly byly problémy s tím, že cílové krabičky měly jiný vnitřní čas, takže kdo zvolil tu "rychlejší" získal několik vteřin náskoku, tak to vyřešili jednoduše, já už tam měl jenom jednu (na mistrovství? vážně?).
Jako jsem neměl nic ze startu, tak jsem neměl nic z vyhlášení, pánž jsem se zrovna převlékal, ale jelikož v autě jsme měli jednu vítězku, tak jsem se o další nedomyšlenosti dozvěděl i tak.
Opravdu je vhodné sedmnáctiletým děvčatům a i chlapcům jako ceny dávat pivo?
To je takový problém pro šest lidí sehnat neco jiného?
Rychlé vyhlášení mělo ten výsledek, že vyhlášení veteraniády o několik hodin později sledovala jen hrstka zbylých a i dost oceněných už bylo v té chvíli někde na cestě k teplé koupeli.
Mně osobně se terén i trať docela líbily, akorát mi přišlo, že zbytek pořadatelů z toho udělal takovou frašku, že by to nebylo hodno ani oblastního závodu, natož mistrovství.
Dokonce věřím, že většina kategorií měla i zajímavé souboje o umístění a u žen byl i spurt o vítězství, který vysílali v televizi, ale zaplatit, za dvě vteřiny napínavého doběhu celým závodem a ještě k tomu, když u toho vyhlásí špatnou vítězku???
Je pravda, že si toho kromě orienťáků nikdo nevšimne, ale nemyslím, že budou chtít nějak výrazněji pomáhat sportu, kde ani nevědí kdo vyhrál.
My to naštěstí víme.
V doprovodné kategorii si doběhl pro vítezství náš HUBAS!
Zranění mu nedovolilo se utkat o titul v mužích, tak aspoň takto dokázal, že na to má.
Sláva mu.
Ale já už se těším až zase jednou bude na řadě orienťák...
Michal