V pátek před polednem vyrazila naše malá chotěbořská reprezentace ve složení Hubánek (velitel), Adík (styčný důstojník = důstojník pro styk s veřejností), Jakub, Štěpán a Věra (všichni bez hodnosti) na třídenní závody do CHKO Kokořínsko. Počasí se vskutku nevydařilo, chvílemi pršelo a neminuly nás ani přízemní mrazíky ? Jako parkoviště a shromaždiště pro 1. etapu posloužily louky v obci Dobřeň. Start nevyřešili pořadatelé moc chytře, byl totiž na jakési skále, což znemožňovalo jakékoliv rozklusání a rozcvičování vůbec.
O kameny, údolíčka, skalní srázy a průchody tu ale vůbec nebyla nouze… Při čtení popisů to znělo jak zaseknutý gramofon: „Srázek, srázek, průchod, srázek, srázek, …" Krátkou trať zaběhli všichni celkem v pohodě, nikdo nebyl disk a kupodivu ani já (Věra) jsem nebyla poslední. Největší pochvalu asi zaslouží Štěpina, který si zadělal na pěkný úspěch. Po závodě jsme se vydali ubytovat do učiliště v Mělníku, následovala večeře a potom hurá do hajan, abychom byli ráno svěží a připravení na klasickou trať. Tímto bych chtěla poděkovat třem zdatným „chrápačům" z učebny číslo dvanáct!
Ani v sobotu se počasí neumoudřilo a rozpršelo se ještě víc. Start byl opět u Dobřeně, ale běželo se na mapě s příhodným názvem Žluč. Zvýšilo se převýšení, délka tratí, no prostě náročnost stoupla a závodníkům docházely nervy a chuť. V druhé etapě bohužel vzdal Hubánek, Štěpán i bez popisů (ztratil je na 2. kontrole) vybojoval pěkné čtvrté místo. Ostatní si udrželi své pozice na chvostě výsledkové listiny. Odpoledne jsme podnikli pěkný výlet na Kokořín, vylezli jsme na věž, shlédli okolí, slezli dolů, pozdravili žáby u parkoviště a na Hubánkův povel „do tanku v tank!" jsme odjeli do nám už známého Mělníka.
3. etapa byla v mnohém odlišná od předchozích dvou. Především se umoudřila matka příroda, začalo svítit sluníčko. Shromaždiště se z Dobřeně přesunulo ke kravínu v Šemanovicích. Trať sice stavitelé zkrátili, ale vynahradili si to na převýšení, které ve většině kategorií bylo největší právě v neděli. Tentokrát se startovalo v handicapech. Nejžhavějším chotěbořským želízkem v ohni byl už několikrát zmiňovaný Štěpán, který startoval ze 4. pozice jen s minimální ztrátou na druhého a třetího borce. Z CTB vyběhli do lesa pouze čtyři borci, Hubánek se po delší úvaze chopil role oddílového fotografa. Ale zas až tak úplně jiná ta nedělní etapka taky nebyla. Běželo se znovu na Žluči, všude byly skály, takže úkol spíše pro horolezce, než pro orienťáky…
A jak to všecko dopadlo? Na prestižních třídenkách s mezinárodní účastí získal pro naše barvy Štěpán stříbro v H 14. Za svůj obdivuhodný výkon byl obdarován kvalitními ponožkami a diplomem. Ale ani my „ne moc rychlí" jsme neodešli z prázdnou, na nás čekala v cíli velikonoční koleda v podobě čokoládového vajíčka. Pražské Velikonoce rozhodně stály za účast a doufám, že se naše výprava vyrazí i příští rok (mimochodem bylo by to už potřetí)!
--Věra--