Mistrovství světa železničářů se konalo ve Švýcarském Thunu ve dnech 19.6.–22.6.2003. Zúčastnilo se ho celkem deset zemí, kde nechyběli Norové, Finové, Britové a samozřejmě Švýcaři. Ve čtvrtek proběhl na náměstí v Thunu slavností ceremoniál, kde jsem byla pasována do role vlajkonoše. V pátek jsme dopoledne běželi trénink, jehož prostor ale moc neodpovídal opravdovému prostoru závodu. Jediné, co jsme mohli tušit, byl poněkud zabušený les. Odpoledne jsme pak vyrazili na výlet do hor na Niesen 2362m n.m, ale abychom se neunavili, jeli jsme lanovkou.
V sobotu nás autobus odvezl do místa závodu, asi 40km vzdáleného Riggisbergu. Pro tratě bylo typické především velké převýšení, mě osobně trochu zklamala, neboť tam byly častné obíhačky po cestách a ne moc mapování v lese. Co se týče mapy, byla půl roku stará a porosty zrovna dvakrát neodpovídaly skutečnosti. Po několika chybách na začátku jsem doběhla na šestém místě, první tři místa obsadily Rusky. V neděli byly na programu štafety ve stejném prostoru jako závod jednotlivců. Běžela jsem třetí úsek, a díky tomu, že mi to holky nerozběhly zrovna ideálně, jsem se nemusela moc honit. Závod se mi zdál docela zajímavý, ikdyž převýšení 200m na 3,3km jsme vylezly při postupech na první 3 kontroly. Nakonec jsme doběhly na pátém místě. Zvítězily Rusky.
Pořadatelsky bylo mistrovství zvládnuté dobře, já jako závodník jsem se cítila výborně, ikdyž by se jim některé věci daly vytknout. Možná mělo raději tyto závody pořádat víc švýcarských orienťáků než železničářů.
Co se týče mých postřehů, výborné centrum závodů – Gwatt Zentrum. Bydleli jsme v domečku u pěkného jezera s výhledem na Eiger a Jugenfrau. Když je v Thunu lidem teplo a jsou trošku blázniví, skákají z mostů do řeky.
--LPG--