Ika pika psychoanalytika


Olli-Pekka Karkkainen & Martin Gregor

Na konci sezóny ještě nikdy neuškodilo malé zamyšlení nad rezervami a chybami. A proto jsem zvláště pro výkonnostní O-běžce vybral několik dobře míněných rad finského původu - pokud se nebudou aplikovat fanaticky, tak zajisté neuškodí.
Začnu s časovými ztrátami během závodu - jen si přiznejte čím vznikají. Obecně jde o dva faktory: Chyby v orientační technice a problémy s řízením duševní činnosti při závodě. Obojí můžeme ovlivnit a to je na OB skvělé. Spisovatel Samuel Butler napsal, že "orientační běh je umění dělat dostatečné závěry z nedostatečných předpokladů". A v takové schopnosti je nezbytné se vycvičit. Takže, začneme poznávat sami sebe a podle toho vypracujeme vlastní modely psychické přípravy. Důsledkem je pak to, že během závodu přemýšlíme o všem jen jednoduchým a nekomplikovaným způsobem a provádíme základní věci.
Dobře, zatím jde jen o slova, ale čemu se přesně chceme naučit:
1. stálé rutině v předstartovní přípravě
2. vysoké úrovni koncentrace neustále po dobu závodu
3. adekvátním reakcím na stres a problémové situace
Základem je pozitivní postoj kombinovaný s vůlí. Kdo se připravuje celou zimu, pro toho jsou závody jedna velká radost. "Chci, umím a mám odvahu do toho jít." Mírně bojový pocit by měl předcházet každému tréninku, i superdlouhému běhu v závějích. "Dokážu, že vytrvám, a vydržím více než oni." A při samotných závodech už není vůbec nutné myslet na soupeře - ti jenom rozptylují.
Nereálné tréninkové cíle bývají horší než žádné a tak je vhodné promyslet je důkladně před započetím tréninkového roku. S každým cyklem sledujeme zlepšení, analyzujeme tréninky a díváme se na ně jako na celek. Zkusíme si stanovit veliký, konečný cíl. A myšlenky na budoucnost si necháme právě pro ty dlouhé chvíle polykání kilometrů. Závody jsou k tomu, abychom se od věčných myšlenek oprostili - a jednoduše se prodali dobrým výkonem.
Předstartovní rutině obvykle schází zopakování, co udělám, když se v lese ztratím. Podrobnosti nechávám na jiné články, ale uznejte, nakolik nás rozptyluje klábosení do poslední vteřiny. Dobrý závodník má zkrátka plán a tím není unavení soupeře pomocí žvatlání. Do lesa se vstupuje jako do arény, kam se od první minuty musí vydat ze sebe všchno.
Analýza 32 finských eliťáků odhalila, že 93% všech časových ztrát je v závodě možno připsat špatnému nebo neexistujícímu plánu a pouze 7% je výsledkem "normální" chyby. Co je to mít plán ? Zaprvé volit postup a dohledávku a pak se neustále nutit do přesného vykonání všech pokynů. Taktika, únava, komplikovaný postup - takové sofistikované úvahy si raději nechte na pozávodní posezení s limonádou.
A snad už jen několik obligátních rad - nepodceňujte mapovou přípravu, vyhledávejte různorodé terény a vyvolávejte si opakovaně pocity z dobrých závodů, které ukazují, že umíte. A my přece umíme.